Kdy snivec konečně usne?

Cizím slovem: Wow! Česky : Úžasné!
Setkání po více jak 25 letech!
Seděl jsem v tureckém sedu, páteř narovnaná s hlavou padající únavou. Klimbal jsem.  Šíleně moc se mi chtělo spát. Jediné co osvětlovalo tuto jako nudli úzkou místnost, byla puštěná televize.
Nevím, co běželo za program. A nebyla to televize, co mi zabránilo usnout. Byla to Světlana! Není to její pravé jméno, pouze jsem jej zabalil do libozvučné ruštiny. Měl jsem dojem jakéhosi bezčasí, který možná pramenil z mého vpádu do tohoto světa. Nepřišel jsem sem jen tak z ledajakého limbu. Mému příchodu předcházela noční můra, zážitek ze zcela jiného pokoje v jiném dalším světě. Ten pokoj.
Vím jen, že byl orientován ze severu na jih a jediné okno vedlo na východ.
V té tmě jsem tam ležel v posteli čelem ke dveřím a marně se pokoušel usnout. Vedle dveří stála stará skříň. Nic víc si z té místnosti nevybavuji, krom znepokojivého pocitu, že je zde se mnou cosi zlovolného a číhá to ukryto ve stínu na svou příležitost. Nevydržel jsem ten tlak, napětí a vyběhl na chodbu.
Byl jsem přemístěn do vize, kde jsem lezl po úzkých kovových žebřících a lávkách. Ve chvíli, když se lávka pode mnou kroutila jako šroubovice DNA, jsem se objevil v pokoji-nudli sedě před televizí. Poznal jsem, že je to místo, kde se se Světlanou pravidelně scházíme. Také zde byla její sestra a můj bratr. Byli na odchodu.
Zdálo se, že jediný způsob, jak se rozvzpomenout, co zde vlastně pohledávám, je usnout.  Usnout v poloze, v jaké jsem usnul ve svém fyzickém těle. Ale toho jsem se bál. Nechtěl jsem se vracet k noční můře, nechtěl jsem ztratit vzpomínky na snícího, který mě nyní snil. Možná nemám na výběr. Cena za výměnu světa je obrovská ba přímo definitivní a stejně tak absolutní budou i zisky. Možná že absurdní. Po probuzení jsem už uměl pojmenovat svůj strach. Byla to obava ze ztráty vzpomínek na sebe samého. Jsou snad naše vlastní vzpomínky tím poplatkem Chárónovi za převoz mezi světy?Je báj o řece Léthé skutečně jen smyšlená pověst, bez špetky poznání? Jsem pro sebe moc důležitý, to čím jsem a jak se svět vztahuje ke mě. Jednou tak jako tak budu muset odejít, tak jako všichni kteří odcházejí branou smrti. O snu se říká, že je bratrem smrti. Tak proč nepoužít sen?