Nemohl jsem usnout. Šel jsem tedy do vedlejšího pokoje. Kdysi patřil mámě.
Nemusel jsem překonávat žádné dveře. Přemístil jsem se tam spíš myšlenkou
než fyzicky. Lehl jsem si do postele, která se nachází u zdi a pod oknem na balkon.
Přikryl jsem se dekou až po krk. Ani zde se mi nedařilo usnout. Vstal jsem a došel
až ke dveřím vedoucím na chodbu. Změnily se ve velké okno s neprůhledným
mléčným sklem.
„A co když to není ta otravná realita?“ napadla mě kacířská myšlenka.
Otočil jsem se a dokráčel k oknu směrem na balkon. Prsty mých rukou se zabořily
do skla, jako by bylo z písku. Pak jsem prošel skrze okno a zeď na balkon.
Byla noc a z protějších domů svítilo jen pár oken. S hlubokým nádechem jsem se
odrazil a po krátkém zaváhání nad svou troufalostí jsem vyrazil vzduchem vstříc
městu. Z obavy, že neudržím pozornost jsem se vůlí přinutil zvýšit rychlost.
Světla kolem mě se proměnila v rozmazané čáry.
Jelikož jsem neměl představu o svém cíli, skončil jsem na firemním dvorku,
odhadem asi tři kilometry od mého domova. Tam se snění proměnilo v obyčejný
sen. Obtěžovala mě tam a nemravné nabídky činila skladnice s vizáží herečky
Jiřiny Bohdalové. Vypoklonkoval jsem se a opustil to místo branou do ulice.
Ursus Domesticus - Dreamer 